TAškA za NáUšNici To jE trESt

Nevím, kde se to bere. V poslední době je těch zážitků na mě nějak moc.
Tentokrát to byl neuvěřitelně neuvěřitelný den blbec na jaký se jen tak nezapomíná.
Začneme tedy od začátku. Ranní vstávání v 5.20 by mi nevadilo. Ale cesta vlakem (5 minut od domu), která skončila po 10 minutách jízdy před první přestupovou stanicí.
Z důvodu špatných povětrnostních podmínek nám spadl pod kola strom a nevíme, jak dlouho tu budeme čekat.
Na nic jsme s bráchou nečekali a vyrazili ven. Takový vítr jsem nikdy nezažila. Šli jsme asi kilák, a najednou před námi železniční most. Držela jsem se zuby nehty, ale i přesto jsem málem uletěla. Na konci mostu jsem se rozhodla radikálně to změnit. Rozběhla jsem se. Ani to nebránilo větru mou vysokou tyčkovou postavu odhodit o půl metru do boku a málem jsem hodila držku přímo na koleje. Pod houpacím stožárem s lampou jsem raději ještě přidala, takže to bylo jak prorážet se prudkou sněhovou vánicí.
Dobro došli….půl hodiny jsme si počkali…a nastoupili do vlaku přímo směr Ostrava.
Omyl. Asi po 5 minutách jízdy zastavíme. Stojíme.
Stojíme. Po 10 minutách přišel průvodčí. Oooo kdo by to byl čekal. Pod kola nám spadl strom. Čekáme na jednotku rychlého nasazení…hasiče. Vedle nás seděli 2 pánové – asi směr práce. Samozřejmě po ránu obří smysl pro humor. Takže začaly hlášky typu: Ještě, že jsme nepíchli. Snad hasiče napadne vzít motorovou pilu i s benzínem. A podobně …půl hodina práce a jelo se dál. Po cestě nás čekala ještě nějaká extra porce mentálního ústavu, protože jinak si ty děcka vysvětlit neumím. Zaplnili celý vagon a ta inteligence co číšila z jejich mluvy se ani popsat nedá.
Když si z chrčavého mobilu začali pouštět techno a hip hop bylo to na mne moc a začala jsem pindat směrem k bráchovi narážky mířené na ně. Přestali. Nikomu se nelíbí, že jeho mobil hraje hůř jak tátova kára, kterou jezdí do lesa.
V ově byla tak tragická MHD, že jsme dojeli jen do 5. zastávky z jízdního řádu a byla konečná. K doktorce jsme došli se 2 hodin. Zpožděním. A stejnak mi řekla, že mě nevezme, protože jsem tam nová a nemá výpis z karty.
To niiic jede se na nákupyyyy!!!!
Ještě scuk s Majki – ne podvazek Nováková opravdu být nechci.
V nohách asi 5 kiláků, ne-li víc. Jelo se do Centra nákupů. Jakože nuda. My oba s bráchou zničeni…seděla jsem na lavičce v centru a bláhově čuměla do stropu. Nevím, proč se na mě každý otáčel. Snad proto, že jsem vypadala jako bych si lehce šlehla.
Po hodině jsem usoudila, že navštívíme ještě Kenvelo Shit a pojedem. Náhodou nevím jak sehnala jsem tam tašku, kterou jsem chtěla a ve slevě.
Jelo se na vlak. Jede to za 40 minut. To stihnem. Jo stihnem. Nastoupili jsme na tramvaj a MHD nezklamalo. Opět 6. zastávka a konečná!
To se nedá stihnout. Máme 30 minut, tramvaj jede 25 a zatím žádná nejede.
Přijela.
My to stihli i přes kilometrový běh…
Při kterém jsem si sundala své lentilkové náušnice, abych je neztratila. Asi nepřekvapím, když řeknu. Já je ztratila asi o kus dál…Teda jednu.
No..z domněnky, že to bylo ve vlaku…jsem mezi lidma ve vágonu lozila po 4. Nenašla. A po příjezdu domů jsme ještě dostali sprda, že se neozvem, že už jedem.