ByLO, Je A BudE

Je tomu už pár hodin, co jsem dospělá. Včera jsem přemýšlela nad svým dětstvím...
Usoudila jsem, že 8 mě pronásleduje.
Když jsem se narodila, tak jsem byla snad nejšťastnější dítě na světě... Stále se to vrací ..šťastné dětství, předpisová rodina, velký dům s velkou zahradou, brácha a spousta lumpáren. Přemýšlení nad nemožným, život ve světě fantazie, to když jsem seděla na nejvyšší skříni v pokoji a představovala si, jak odplouvám v lodi po souši a za mnou brácha pod skříní řval: ,,Zastavte policie!" Když jsme s bráchou v létě potajnu ujídali papriky z foliovníku, kde si člověk připadal jak v nejteplejším pralese...jak jsme hráli letecké dny slimáků nebo stavěli bunkry u strejdy v pokoji a ten vždy nadával, co to tam zas má? A co teprv stanování s taťkou u jedné nedaleké přehrady či v lese v krmelci?

I ze sna se ovšem člověk jednou vzbudí a u mě to nastalo v 8 letech. Hádky, boje, urážky, rozvod našich a následné odstěhování od taťky k babičce s mamkou....u mě to pokračovalo změnou školy, takže jsem už v 8 jezdila do školy do 10km vzdáleného města...tento "handicap" mě poznamenal snad nejvíc, ztráta kamarádů, samota, uzavření se sama do sebe. Stěstnání se do malého bytečku a navíc během pár měsíců jsem musela téměř dospět, abych se postala o bráchu, když mamka musela vydělávat sama. Pak už se to táhlo, bylo to horší a horší. Jediný koho jsem měla byl brácha, můj nejlepší kamarád, díky jeden druhému jsme snad todle těžké období přežili. Mamku změnila ta spousta problémů až to vyústilo mým přestěhováním k taťkovi což znamenalo stresy u soudu ....zprvu se zdálo, jo bude vše zas dobré.
Omámila mě krásná realita, a když jsem vystřízlivěla, tak jsem byla zas na dně. Vztah můj s tátovou přítelkyní byl teror! Trvalo to do mých 16 let, takže po 8 letech se vše začínalo vracet do nádherného snu. Žili jsme s taťkou sami, já zvládala už normální chod domácnosti, dělali jsme kraviny, na vesnici jsme byli za "vyvrhele", každý nás znal, každý nás pomlouval a my se všem smáli a schválně provokovali ze dne na den víc.
Nezapomenu na nevěřícné pohledy "kamarádek", které jsem v té době poznala na vesnici a ze kterých jsem taky rychle vystřízlivěla. "To nemůže být tvůj taťka, takový mladý?" "Kecáš, on že s tebou byl na diskotéce pařit?" "Máš fakt pěkného taťku." Nezapomenu naše závody na nákup. vozících v Kauflandu, nádherná dovolená u moře ještě s mou nej kamarádkou D., úžásné bezstarostné léto plné smíchu, radosti, pohody. S D. jsme byly na vrcholu našeho přátelství, hodinu jedna bez druhé? NEEXISTOVALO! Pak se však vše zas zhroutilo jak domeček z karet a přišla první a druhá láska, nezapomenutelný a příšerný rozchod, rozpadlo se 8-mi leté nejlepší a nejkrásnější přátelství, doma to ochladlo...už jsem byla zas na dně, tentokrát ještě hloub, než kdykoliv předtím. Kdykoliv na to vzpomenu zas mě to dorazí a jediné co mě drží, mých krásných 8 let, kterými jsem se zabydlela na světě!

Ovšem neuběhlo ani týden od těchto hrůz a objevil se člověk, který se do mého srdce zaryl hodně hluboko. Byl to osud? Nebo anděl strážný? Nevím, ale děkuji mu!
S ním jsem vstoupila až do hořké dospělosti, přibyl také můj malý tvoreček - EG, který má také velké místo v mém srdci. Poznala jsem novou sqělou kamarádku Ardi, která mě drží vždy, když jsem na tom fakt špatně...a můj vztah s taťkou je fajnový, taktéž s D. se to spravilo a vše se zdá být super. Jsou sice depky, které však způsobují hlavně vzpomínky...
Takže děkuji tímto všem, kteří mě máte rádi, držíte mě a věřím, že už nikdy neopustíte!
A doufám, že 18. ukončily ty 8-mi leté cykly...teda pokud ne, tak to budou tentokrát už jen 80-ti leté cykly a teĎ je právě na řadě ten dobrý!

Doplňuji o fotky, nejsou sice z celého období mých 18-ti let, ale ukazují mé největší zážitky za poslední 2 roky.