Další ukázka mého písemného něčeho :) Vyhrabala jsem ho po dlouhé době. Jedná se o slohovku, kdy učitelka příjde na začátku hodiny a napište slohovku do konce hodiny si to přečtem. A všichni sedí a sedí a čumí a kecají. Jen W. a D. píší a řvou, aby zavřeli hubu, že píšou :D Už jsme takové....
Je pozdě večer. V ulicích je ticho a tma. Jen malý chlapec jde osamoceně po chodníku, třepe se zimou. Pod nohama mu čvachtají kaluže. Musí si pospíšit, už dávno měl být doma. Baví ho však chodit po ulicích. Maminka s tatínkem mají určitě strach. Je šťastný a přitom cítí bolest. Má bohaté milující rodiče, pěkné hračky a velký pokoj, ale žádné kamarády. Jak rád by si s někým hrál, ve škole skotačil s ostatními. Oni se ovšem drží dál.
pátek 26. prosince 2008
DeSEt VěT na TéMa ZáViSt
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
V tobě je skryte prozaické střevo :D ne, je to fakt dobrý, měla jsem to přečtený hned, člověk se do toho snadno vžije, bylo by ale lepší,kdyby to bylo delší ;)
Teeeda, povedené!
Okomentovat