SŠ: před použitím protřepat!!

Když jsme byly v devítce a přemýšlely jsme, co dál dělat, Obchodka pro nás zas tak jasná volba nebyla. Říkaly jsme si, zkusíme a uvidíme… na přijímačkách jsme si připadaly velmi chytře, na rozdíl od ostatních jsme tam nebyly s rodiči ani svou sbírkou plyšáků a k tomu s ledovým klidem. Zkusili jsme, a když jsme se pak objevily na výsledné listině přijatých, nezbývalo už nic jiného než jen to UVIDÍME.
Prvák byl fenomenální. Pískaly jsme si. Základka byla oproti tomu peklo. A tak jsme si poslouchaly hudbu v matematice s výsledky vypočtenými dřív, než ostatní vůbec došli k tabuli počítat. (To bylo keců, že jsou z matematické třídy…pche my z jazykové) Francouzština bylo opakování 6. třídy a vzpomínky na naše první rozhovory učené nazpaměť i pozpátku…Salut, ça va? Merci. Veronique est à la maison? Jediným kamenem úrazu nám byla čeština. Čtyřka za čtyřkou, čím víc čtyřek, tím víc prověrek. Z deprese do deprese jsme šly s paní Jírovou. Ta se nám stávala čím dál více trnem v oku a nebylo východisko. Ale oko nejsou nohy, došli jsme až nakonec první čtvrtiny naší cesty.
Druhák? Znalosti ze základky stále stačily pro úspěšné lenošení. Občasné otevření sešitu před hodinou. Jediné, co se nemělo stát..upadly jsme do světa mimo realitu. Život byl radost, každý den byl radost i ta škola byla radostí. Změny nás zasáhly neuvěřitelně silně a myslím, že to byla trefa do černého. Realita byl pojem neznámý. Avšak jeden zádrhel byl. Dostaly jsme my, i celá naše třída, trn do druhého oka, odešla od nás paní učitelka Brusová. Mrzelo to nás i ostatní, lehce jsme to obrečeli, ale pořád se jde kupředu, a tak jsme šli. Když máte pytel znalostí, jde se i přes obtíže lehce. Horší byl PEK..pan třídní byl nemilosrdný ke každé čárce či tečce navíc. Bojovaly jsme tedy s mezerami, nadbytečnými vykřičníky i tečkami a povedlo se nám je všechny porazit Deletem a vyhrály jsme. Málem bychom zapomněly na zboží, které bylo natolik boží, že jsme se dozvěděly pro náš obor tolik užitečných informací. No posuďte sami, která úřednice vám prozradí v čem pere nebo co doma vaří dětem? Žádná, je to tajemství každé správné ženy.
Pak nastaly časy těžké. Hlavně statistika nebyla med. Modus, medián, a plno dalších nesmyslných písmen nesmyslně logicky poskládaných k sobě, velmi časté návštěvy pana Macka o nulté hodině v kabinetě na již 3. přezkoušení. Ranní ptáče dál doskáče, pravda, pan Macek to věděl moc dobře, my doskákali do kabinetu a tím to skončilo, pak jsme se jen vlekli. Ale ty nelogické vzorce nám leží dodnes v hlavě, neučila nás snad paní třídní na základce: „Jste logici, myslete logicky!“ Učitelé nám zpříjemňovali školní docházku jak se dalo. Vyhlásila se soutěž v „umění“ ….kategorie: Fotka, umělecká tvorba, literární tvorba. Vyhlášení pak stálo za to. Umělecká tvorba nevyhodnocena z důvodu malého množství účastníků. Lépe řečeno, účastnila se Danka, Werri a asi další dva lidé. (Werri natolik akční, že donesla jak sochu, tak obraz.) Fotka však byla vyhodnocena, první místo nikdo, druhé místo obsadila Danka a na třetím místě snad taky někdo. Literárního útvaru jsme se raději ani neúčastnily.
V češtině se naše vztahy zlepšovaly rychlostí světla. Danka nosila paní Jírové vršky od PET lahví po tisících…a její dcera stejně nevyhrála v soutěži o největší počet vršků. V hodinách češtiny jsme zakládali politické strany na účet Učebního plánu. Strana zdravého rozumu s názorem: Pijme nejlépe od batolete, povolme sexuální hrátky na základce, povolme hříchy… jak jsme vůbec mohly být přiřazeny k této skupině?? Nesouhlasíme!! Protest černé strany…Werri & Danka? Nikdy s davem nepůjdou, to je snad jasné!! Ony aby souhlasily s ostatními? V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ…a daly za vznik protestantské straně Chceme moc. Naši stranu s faktem, že chceme opravdu hodně, s povolením drog a tím pádem větším přínosem pro státní rozpočet na spotřební dani, a dalšími inovacemi v našem fiktivním státě zvolila nadpoloviční většina. Vyhrály jsme volby a šly jsme s odřenýma ušima do čtvrťáku. Ale tak to v politice chodí.
Rok poslední a naše cesta brzy skončí. „Teď jste na řadě VY!“ Slychávali jsme každý den. Začněte se učit, uteče to jako voda. Maturita exam za dveřmi. A jelo se od prvního září a tak rychle, že v ekonomice jsme ani nestíhali postřehnout, že jsme se daná učiva kdy učili. Učili, neučili, učilo se znova. Nečekaně jsme počtvrté za čtyři roky studia změnili matikáře. Druhá nejlepší skupina angličtiny také angličtináře, tato skupina neměnila ovšem počtvrté, ale popáté. Kdo umí, umí.
Uběhlo to tedy doopravdy jako voda. I když na začátku bylo jen jakési „uvidíme“. Viděly a zažily jsme toho víc než dosti. Plno zážitků, vzpomínek, snad i nějaké vědomosti nám zůstanou. V prvé řadě jsme se naučily, že tyto čtyři roky byly velmi zajímavé z pohledu, že jeden den se něco naučíte a během následujících 5 dní, se to učíte 4x znova v jiném znění. Například že 2+2 je dvě (takové zajímavé poznatky dostanete jedině po 13-ti letech poctivého studia). Tím nás pan Mašek letos natolik mystifikoval, že jsme z toho zmatení a snad to k maturitě nějak doklepeme. Snad to zvládneme a budeme moci na tyto neuvěřitelné mystifikace a skvělé lidi, kteří nás těmi úžasnými čtyřmi roky vedli, vzpomínat do konce života. A to tak, jak se na střední vždy vzpomíná.



Werri & Danka


Za nadpis vděčím Dančinému nápadu :)