SySLs PořiZUjE KOčiČáKa

Neuvěřitelné jak nám ten čas letí. Už to budou 3 měsíce, co jsem tady. Ani mi to nepřipadá.
Vše se uplně změnilo, než když jsem přijela. Za hodinu udělám místo 1-2 pokojů už 3. Po 4. jsem se přestěhovala...z kobky do obýváku, z obýváku do pokoje a teď z pokoje z bytu se 7-mi lidmi na byt s 5-ti lidmi a VLASTNÍM pokojem. Je to perfektní mít svůj pokoj.

A takto tady žiju. :)
Dále je taky novinkou to, že se mi provedlo přejít přes všechny nástrahy a dojít až k pořízení vlastního zvířete. Zvolila jsem malého, velkého, mazlivého Sibiřského kocourka. Jmenuje se Ussury Leo a bude z Čech, takže pro něj musím koncem července dojet.
Stanice poblíž Amstru totiž nemají taková koťátka, jaká hledám nebo jsou už zadaná.
To je on, mumínek, zatím to je prcek.
V pátek mám volno, vydám se pro výbavu do zveráku...moc jich tady totiž není a nejbližší je 10km ( o kterém vím).
Co dále, co říct. Stejně už tady moc lidí nechodí, nemá cenu se tu nějak rozepisovat. Já sama už nemám náladu tu něco zběsilého a zajímavého dávat.
Snad jen, dnes jsem četla o smrti Muka. Nemůžu říct, že by mě to nezaskočilo, jeho hudbu mám ráda. Tak jsem si vzpomněla na jednou vzpomínku spojenou s ním...na kterou si snad pamatuje jen Danka..a to jest večer na autobusové zastávce.


Dále se u mě nic nezměnilo. Má tvořivost nezná mezí a proto musím tvořit i zde i když se stíženými podmínkami, co se materiálu týče. Je to tu bídné, nikde nic. Te´d se momentálně chystám na záclonku, i když vím, že to bude úkol hodný skoro celého mého pobytu tady.

Taky bych se chtěla víc zajímat o bylinky a naučit se je pěstovat a používat. Miluju mátový čaj.